Náš příběh - proč jsme se pustili do vývoje funkčního prádla B•air
Ahoj, jsme Adéla a Roman. Aktivní čtyřicátníci, životní i pracovní partneři.
A těší nás, že máme s vámi čest sdílet společné téma.
Adéla - bývalá juniorská závodní lyžařka, současná lyžařka, běžkařka, terénní cyklistka, turistka a motorkářka cestovatelka.
Roman - dlouholetý lyžařský instruktor, současný lyžař, běžkař, terénní cyklista, turista a hlavní instruktor Motoškoly BNM Akademie.
Ano, skutečně žijeme v symbióze - jsme aktivní lidé. ;-)
Historie speciálního oblékání sahá až do prehistorie. Už první lidé na naší planetě zjistili, že potřebují ke své činnosti ochranné krytí těla. Oblečení se pak vyvíjelo po staletí hlavně díky bojům a válkám až k sofistikovaným, zdraví ochranným oděvům.
Aby se naši předci, již v 19. století, dočkali prvních speciálních obleků - z důvodu fyzické sportovní aktivity, pro tehdejší atlety a první outdoorově zaměřené dobrodruhy. A nejednalo se o nějaké primitivní a dnes již nepoužívané materiály. Používala se např. stejná přírodní vlna, jako se používá dnes. Již Ronald Amundsen v r. 1911, při dobývání severního pólu, vyměnil tehdy běžně používané těžké kožené kabáty za tehdy lehký vlněný svetr + vrchní vrstvu z lehké činěné kůže.
Historie našeho osobního funkčního oblékání sahá do sedmdesátých let minulého století.
70ky nás obdarovaly bavlněnými tričky, doplňky z chemlonu a mikinami z kousavých materiálů, které propocené fakt pekelně studily a kousaly. A dále teorií, že nejdůležitější je udržet tělo co nejvíc v teple utemováním. Takže vždy totálně propocení a vymrzlí současně, i když jako děti po každém sportu šťastní jak blechy.
80ky k nám propašovaly první „pokrokové“ umělé zápaďácké materiály, které se snažily alespoň trochu fungovat…no… Ale již se začalo nahlas uvažovat, alespoň u nás v ČR, že přebytečné teplo je potřeba dostat ven z oblečení a ne ho v něm uchovávat. První frajírci tak na sjezdovky vyráželi v lehkých šusťákových bundách s více vrstvami pod nimi a ne v těžkých péřovkách se svetry. A my to jako junioři tehdy ještě nechápali.
90ky přinesly boom ve světě opravdu funkčního prádla. První firmy vznikaly i u nás, vývoj šel mílovými kroky kupředu, hlavně však umělých vláken. Začala se nahlas propagovat (správná) teorie, že nejdůležitější je 1. vrstva oblečení na těle. Ta má být rozhodčím regulátorem teploty těla a distributorem přebytečného potu. A teorie, že teplotní komfort udržíme líp několika slabými tenkými vrstvami, než jedním tlustým oděvem.
O důležitém tématu teplotní komfort si přečtete zanedlouho.
Naše prvotní nadšení z téměř kosmických umělých materiálů střídalo postupné zklamání, jak tak drahá věc brzy zasmrádne. Až jsme se postupem času prokousali k přírodním materiálům, které po delším nošení a propocení bohužel taky nevoněly a navíc kousaly. Aby nás přelom milénia měl přesvědčit, že umělé materiály postoupily o míle dopředu a nebude nic lepšího. Abychom však i u superdrahých značek došli ke stejnému závěru, že sice za dýl, ale opět prádlo nevoní a nedá se s tím prostě nic dělat.
Po cca 25 letech zkoumání a zkoušení různých značek a konceptů na vlastním těle nás tak naše hledání zaválo v r. 2016 až k vlastní značce. A k objevení, že přírodní materiál už nemusí kousat, reguluje pot tak, jak to vymyslela příroda a ne chemik v laboratoři a že ani po opakovaném nošení, ani po dlouhodobém, nezasmrádne. HURÁ! A nemusíme se tak již podivně ošívat ve frontách na vlek nebo obtěžovat hosty v restauracích při každém rozepnutí našich motorkářských kombinéz.
To jsou důvody, proč B•air a proč jsme objevili právě materiál z bambusového vlákna.
A protože jsme oba navíc celoživotní patrioti, proto zadáváme práci českým, velmi šikovným švadlenám a designérům.
V příštím blogu za cca 10 dnů se dozvíte, proč funkční prádlo vrstvíme, jaké teploty vznikají na těle při naší aktivitě a jak je to s naším potem, jako velmi užitečnou a potřebnou (i když občas protivnou) tekutinou.
Roman a Adéla